Ladoník obecný je půvabná mrazuvzdorná cibulovina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae), která pochází ze západu Severní Ameriky. Ve své domovině roste především na vlhkých loukách, v bažinatých oblastech a ve vlhkých jehličnatých lesích – od pobřeží až do horských poloh kolem 2300 metrů nad mořem. Díky svému přirozenému vzhledu se skvěle hodí do přírodně laděných zahrad, lučních výsadeb i pod stromy.
Rostlina vytváří úzké, zelené, čárkovité listy a neolistěné květní stvoly nesoucí husté třásně hvězdicovitých květů v bílé, modré nebo fialové barvě. Květy mohou dosahovat průměru až 7 cm a objevují se v květnu a červnu. Běžně dorůstá výšky kolem 40 cm, ve vlhkých a humózních půdách však může vyrůst až do 80 cm. Velmi efektně působí při výsadbě ve větších skupinách, krásně se kombinuje s petrklíči nebo narcisy a dobře doplňuje výsadby lučních květin.
Ladoník prospívá ve vlhké, humózní a dobře propustné půdě na slunném až polostinném stanovišti. Přestože je plně mrazuvzdorný, v zimě mu prospívá lehká ochrana v podobě mulče nebo chvojí. Přibližně po třech letech se doporučuje cibule přesadit. Rostlinu lze úspěšně pěstovat také v květináčích.
Ladoník má zajímavou historii spojenou s původními obyvateli Severní Ameriky. Američtí Indiáni nazývali jeho cibule „quamash“ a považovali je za velmi výživnou a sladkou pochoutku. Jedli je syrové, pečené nebo sušené na zimu. Na doporučení domorodců se jimi živili také členové slavné Lewisovi a Clarkovi expedice. Sladkou chuť cibulí způsobuje vysoký obsah inulinu.
Indiánské ženy sbíraly cibule výhradně v době květu, protože jen tehdy bylo možné ladoník bezpečně rozeznat od prudce jedovatého druhu Toxicoscordion venenosum, který je mu mimo dobu květu velmi podobný.
Po této rostlině bylo dokonce pojmenováno i město Camas.
Rostliny, které Ladoník obecný má rád/a ve své blízkosti — a ty, kterým je lepší se vyhnout.